akreditační značka IO   Kvalifikace postupů svařování WPQR

WPQRSpecifikace postupu svařování WPS je potřebná pro zajištění vhodně stanovených podkladů pro plánování svářečských operací a pro řízení kvality při svařování. V terminologii norem systémů zabezpečení kvality je svařování považováno za zvláštní proces a tyto normy požadují, aby zvláštní procesy byly prováděny podle písemných specifikací postupu (ve svařování je to pWPS nebo WPS). Vypracování návrhu specifikace postupu svařování pWPS je nutným základem, ale toto samo o sobě nedává záruku, že svary splní očekávané požadavky na kvalitu. Některé vady a deformace vzniklé při svařování mohou být zjištěny nedestruktivním zkoušením na dokončeném výrobku, ale při současné úrovni techniky nedestruktivního zkoušení není možné bez porušení svařence vyhodnotit jeho mechanické vlastnosti.

Z tohoto důvodu je třeba pro ověření správnosti postup svařování kvalifikovat (ověřit jeho správnost a opakovatelnost ve výrobě). Možnými způsoby kvalifikace postupů svařování se zabývá norma ISO 15607 „Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů – Všeobecná pravidla“. Na následujícím obrázku je diagram pro kvalifikaci postupu svařování WPS včetně uvedení norem pro kvalifikaci postupu. V případě zájmu o kvalifikaci postupů svařování jsou formuláře a návod pro žádost o kvalifikaci zde.

Postup kvalifikace WPS

Kvalifikace obloukového a plamenového svařování ocelí a obloukového svařování niklu a slitin niklu

Kvalifikací obloukového a plamenového svařování ocelí a obloukového svařování niklu a slitin niklu se komplexně zabývá norma ISO 15614-1. Podobně jako u zkoušek svářečů dle ISO 9606 je norma založena na normalizovaných zkušebních kusech a na základních proměnných, pro které jsou normou stanoveny rozsahy platnosti. Norma ISO 15614-1 je vůbec nejpoužívanější normou pro kvalifikaci WPS. U kvalifikací podle ISO 15614-1 lze použít pouze normalizované zkušební kusy. Svařovat lze plechy tupým svarem nebo T-spojem. Tupý svar musí být vždy proveden s plným průvarem, T-spoj může být proveden koutovým svarem nebo plným průvarem. V případě T-spoje lze použít rozdílné tloušťky pro stojinu a pásnici. Trubky lze svařovat tupým spojem nebo jako přípoj odbočky. Tupý svar na trubce musí být vždy proveden s plným průvarem, obě trubky musí mít stejný průměr a tloušťku. Přípoj odbočky lze provést koutovým svarem nebo tupým svarem s plným průvarem, v obou případech mohou mít trubky rozdílné tloušťky i průměry.

Norma ISO 15614-1 zná dvě úrovně kvalifikace. Tyto úrovně jsou označeny jako úroveň 1 a úroveň 2. Úroveň 1 je založena na požadavcích ASME, Sekce IX, úroveň je založena na evropském přístupu a předchozích vydáních této normy. Úroveň 2 má větší rozsah zkoušení a rozsahy kvalifikace jsou více omezující, než při úrovni 1. Zkoušky postupu, provedené na úrovni 2, automaticky kvalifikují požadavky na úrovni 1, ale ne naopak. Pokud není úroveň specifikována ve smlouvě nebo ve výrobkové normě, musí být WPQR kvalifikována pro úroveň 2.

Kvalifikace obloukového svařování hliníku a jeho slitin

Kvalifikací obloukového svařování hliníku a jeho slitin se komplexně zabývá norma ISO 15614-2. Tato norma platí pro obloukové svařování tvářeného a litého hliníku a jeho slitin, ale nepoužívá se pro konečnou úpravu hliníkových odlitků svařováním, pro které je určena norma ISO 15614-4. Norma je velmi podobná normě ISO 15614-1 pro ocel, používá i stejné normalizované zkušební kusy.

Kvalifikace tavného svařování nelegovaných a nízkolegovaných litin

Kvalifikací tavného svařování nelegovaných a nízkolegovaných litin se zabývá norma ISO 15614-3. Tato část ISO 15614 platí pro svařování odlitků z nelegovaných a nízkolegovaných šedých litin. Pravidla této části ISO 15614 je možno použít též pro svařování litin s ocelí nebo s jinými nelegovanými a nízkolegovanými litými materiály.

Kvalifikace postupu konečné úpravy hliníkových odlitků svařováním

Kvalifikací konečné úprava hliníkových odlitků svařováním se zabývá norma ISO 15614-4. Tato norma stanovuje způsob kvalifikace specifikace postupu svařování pro konečnou úpravu hliníkových odlitků zkouškami postupu svařování. Norma ISO 15614-4 však neplatí pro opravy svařováním.

Kvalifikace obloukového svařování titanu, zirkonu a jejich slitin

Kvalifikací obloukového svařování titanu, zirkonu a jejich slitin se zabývá norma ISO 15614-5. Norma je podobná normě ISO 15614-1 pro ocel, používá i stejné normalizované zkušební kusy.

Kvalifikace obloukového a plamenového svařování mědi a slitin mědi

Kvalifikací obloukového a plamenového svařování mědi a slitin mědi se zabývá norma ISO 15614-6. Norma je podobná normě ISO 15614-1 pro ocel, používá stejné normalizované zkušební kusy plus navíc tupý lemový spoj plechů.

Kvalifikace postupu navařování

Kvalifikací postupů navařování se zabývá norma ISO 15614-7. Tato část ISO 15614 platí pro všechny metody svařování, které jsou vhodné pro navařování. Norma rozděluje navařování na korozivzdorné navařování a tvrdonávary. Jako normalizované zkušební kusy lze použít pouze trubky nebo plechy, takže např. pro navařování tyčí je nutné použít způsob kvalifikace předvýrobní zkouškou svařování podle ISO 15613. U trubek lze kvalifikovat navařování vnějšího nebo vnitřního povrchu, obojí lze navařovat obvodově nebo osově.

Kvalifikace postupu svařování spojů trubek s trubkovnicí

Kvalifikací postupů svařování spojů trubek s trubkovnicí se zabývá norma ISO 15614-8. Tato norma se používá pro kvalifikaci tavného svařování spojů trubky s trubkovnicí z kovových materiálů, kde mezi trubkou a otvorem v trubkovnici je mezera. Tato norma neplatí pro tenkostěnné trubky s přivařenými vykovanými spojovacími konci (svary z vnější nebo vnitřní strany vyvrtaného otvoru). Pro svařování spojů trubky s trubkovnicí bez mezery musí být zkouška postupu svařování stanovena technickými podmínkami.

Kvalifikace postupu hyperbarického svařování

Kvalifikací postupů hyperbarického svařování se zabývají normy ISO 15614-9 a ISO 15614-10. Norma ISO 15614-9 se používá pro svařování za mokra a norma ISO 15614-10 se používá pro svařování za sucha.

Kvalifikace postupu laserového a elektronového svařování

Kvalifikací postupů laserového a elektronového svařování se zabývá norma ISO 15614-11. Tato norma je používána pro kovové materiály, nezávisle na výrobní metodě (válcování, kování, odlévání, sintrování atd.) a jejich tepelném zpracování. Zahrnuje neomezeně výrobu nových součástí i opravy.

Kvalifikace postupu bodového, švového a výstupkového svařování

Kvalifikací postupů bodového, švového a výstupkového svařování se zabývá norma ISO 15614-12. Na rozdíl od normy ISO 15614-1 je tato norma více obecná a většinou se odvolává na jiné další normy. V době tvorby tohoto textu navíc neexistují normy pro klasifikaci vad a kritéria přípustnosti vad pro tyto metody svařování.

Kvalifikace stlačovacího a odtavovacího stykového svařování

Kvalifikací postupů stlačovacího a odtavovacího stykového svařování se zabývá norma ISO 15614-13. Na rozdíl od normy ISO 15614-1 je tato norma více obecná a většinou se odvolává na jiné další normy.

Kvalifikace laserového hybridního svařování ocelí, niklu a slitin niklu

Kvalifikací postupů laserového hybridního svařování ocelí, niklu a slitin niklu se zabývá norma ISO 15614-14. Za hybridní je považováno svařování, kdy dvě nebo více metod tavného svařování vzájemně současně působí v jedné tavné lázni.

Kvalifikace WPS na základě předvýrobní zkoušky svařování

Kvalifikacemi WPS na základě předvýrobní svařování se používá v případech, kde tvar a rozměry normalizovaných zkušebních kusů nedostatečně reprezentují spoje, které mají být svařovány. Dále se tento způsob kvalifikace použije v případech, kdy výsledné vlastnosti svaru závisí na určitých podmínkách, jako je druh součásti, speciální omezující podmínky, odvod tepla apod., které nemohou být napodobeny normalizovanými zkušebními kusy. V těchto případech musí být zhotoveny jeden nebo více speciálních zkušebních kusů, které napodobují výrobní spoj ve všech základních charakteristických vlastnostech. Zkouška musí být provedena za podmínek používaných ve výrobě. Kvalifikací postupů svařování na základě předvýrobní zkoušky svařování se zabývá norma ISO 15613.

Kvalifikace postupů svařování pro výrobní svařování odlitků z oceli

Kvalifikací postupů svařování pro výrobní svařování odlitků z oceli se zabývá norma ISO 11970. Norma definuje spojovací svařování jakožto svařování použité pro vzájemné spojení odlitků nebo pro spojení odlitků s ocelovými výkovky, konečnou úpravu svařováním jakožto svařování provedené k zajištění dohodnuté kvality odlitku a opravu svařováním jako jakékoliv svařování provedené po předání konečnému uživateli (tj. na odlitku, který už byl v provozu).

Kvalifikace postupu svařování betonářských ocelí

Kvalifikací postupů svařování betonářských ocelí se zabývají normy ISO 17660. Na rozdíl od předchozích norem použitelných pro kvalifikaci postupů svařování se normy ISO 17660 zabývají obecně svařováním betonářských ocelí, ne jenom kvalifikací postupů svařování. Normy ISO 17660 platí pro svařování spojů ze svařitelné betonářské oceli a korozivzdorné betonářské oceli, v dílnách nebo na montáži. Stanovují požadavky na materiál, navrhování a provádění svarových spojů, svářečský personál, požadavky na kvalitu, kontrolu a zkoušení. Část 1 se zabývá nosnými svarovými spoji a část 2 nenosnými svarovými spoji. Obě normy se zabývají svařováním tyčí z betonářské oceli jak mezi sebou tak v kombinaci s jinými materiály než je betonářská ocel. Více o této problematice v kapitole svařování betonářských ocelí.

Kvalifikace postupu obloukového přivařování svorníků z kovových materiálů

Kvalifikací postupů obloukového přivařování svorníků z kovových materiálů se zabývá norma ISO 14555. Stejně jako normy pro svařování betonářských ocelí se tato norma nezabývá jen kvalifikací postupů svařování, ale obecně přivařováním svorníků. Tato norma zahrnuje obloukové přivařování svorníků z kovových materiálů, vystavených statickému i dynamickému zatížení. Stanovuje požadavky, které jsou specifické pro přivařování svorníků, ve vztahu ke svářečským znalostem, požadavkům na kvalitu, specifikaci postupu svařování, kvalifikaci postupu svařování, kvalifikačním zkouškám operátorů a ke zkouškám výrobních svarů.

Kvalifikace postupů tvrdého pájení

Kvalifikací postupů tvrdého pájení se zabývá norma EN 13134. Princip je zde podobný jako u svařování, jen se zde nepoužívá (p)WPS, ale (p)BPS (Brazing procedure specification). Nepoužívá se ani WPQR, ale BPAR (Brazing procedure approval record). Norma EN 13134 specifikuje základní pravidla pro zkoušku a schválení postupu pájení.

Čekejte prosím...
cross